Zákeřná otázka
Myslela jsem, že mě už ohledně dětí nemůže nic překvapit. Ale stalo se. Je neděle, asi tak šest hodin ráno a do ložnice přibíhá naše mládě nejmladší (chlapeček, čtyři a půl roku). Chvilku se jen tak povaluje na našem "letišti" pro jeden a půl člověka a posléze pokládá tatínkovi (který ovšem nevnímá a úspěšně přestírá klinickou smrt) otázku vskutku zákeřnou: "Tatííí, do koho ses zamiloval?"... Tatínkova "klinická smrt" se ještě prohloubila - ticho by se dalo krájet. "Tatíííííí, tak do koho ses zamiloval?" TICHO. "Tááááátíííí, tak do koho ses zamiloval?!" Tatínek pochopil, že jen rychlá odpověď mu může zachránit zbyteček poklidného rána a zamumlal: "No přece do mámy." Obrátil se na druhý bok v domnění, že nedělní ranní siesta může pokračovat. Synátor byl ovšem zcela jiného mínění: "A proč ne do bráchy?" ...